Kdy jste začala s basketem a proč právě ten? Není to úplně typický sport pro dívky.

Začala jsem v 9 letech. Maminka chtěla, abych tančila a taťka, abych plavala. Ve škole v Oděse se nás ptali, kdo chce hrát basket, tak jsem se přihlásila. Po dvou třech letech, už ve starší skupině, jsem se začala zlepšovat. Líbilo se mi, že tam je týmový duch, že je to týmová disciplína. Delší dobu jsem neměla výsledky, protože nejsem dost vysoká. Ale rodiče mi pomáhali, protože byli přísní a chtěli mě podpořit. Díky tomu jsem tam vydržela, hrála jsem extraligu a byla jsem v národním týmu, juniorském do 16 let. V 17 letech jsem si zvolila studium v Čechách. Dostala jsem sice nabídku hrát na Slovensku, ale šla jsem raději studovat do Čech. Původně jsem chtěla studovat trenérství a sportovní management, ale náhodou jsem našla VŠTE v Českých Budějovicích a okamžitě se mi to tu zalíbilo, připadala jsem si tu jako doma. Je tady menší škola a osobní kontakt s učiteli, což se mi líbí.

Co tedy studujete, když se vám nepodařilo věnovat se sportovnímu managementu?

Studuji magisterský program Podniková ekonomika. Chtěla bych propojit ekonomiku a sport. První semestr jsem dělala v roce 2017 a přitom jsem hledala v Českých Budějovicích basketbalový tým, žádný jsem však nenašla, tak jsem chodila sama trénovat na hřiště. Další rok za mnou přijeli rodiče na Silvestra a bavili jsme se o tom, proč si nezaložím vlastní tým. Vždycky jsem měla vůdčí schopnosti a přišlo mi to jako dobrý nápad. Na přelomu 2018/2019 jsem napsala dopis předchozímu panu rektorovi Vochozkovi, že bych tady chtěla založil basketbalový tým. A pan rektor souhlasil, takže jsme založili spolek.

Chtěla jste hrát, nebo i trénovat?

Na trénování musíte mít trenérskou licenci a já jsem si myslela, že ji nedostanu, protože jsem cizinka a nemám tříleté vzdělání v trenérském oboru. Potom jsme však měli několik schůzek s rektorem a zjistila jsem, že já sama můžu získat licenci tím, že si udělám speciální kurz. Teď mám licenci na úrovni trénování 2. ligy a dětí. Kromě Black Cats jsem trenérka Tigers České Budějovice. Působím tedy ve dvou klubech, na VŠTE jsou to dospělé ženy a v Tigers jsou i děti od nejmenších, což mě baví.

Škola vás tedy v založení týmu i trénování podpořila.

Podpořili mě hodně a jsem za to vděčná, hlavně pan Vochozka mi pomohl, když jsem chtěla vybudovat tým. Také Jana Janíková nám hodně pomáhá. Podporuje nás, pomáhá s vedením týmu.

Jaké jiné zájmy kromě sportu ještě máte?

Určitě cestování, do budoucna se nebráním jít do zahraničí. Kromě školy a sportu toho moc nestíhám, ještě doučuji ruštinu. Co se týče basketu, chtěla bych ho rozvíjet ze strany marketingu. Všechno je to propojené, vliv týmu na studenty a na město.

Kde se vidíte za pár let?

Plánuju si budoucnost vždycky na rok, na 3, na 5 let dopředu. Teď jsem teprve v prvním semestru magisterského programu. Určitě bych chtěla zůstat u týmu VŠTE. Do budoucna bych možná chtěla dělat doktorské studium. Miluju tady tu školu a tým. Určitě chci studovat a zůstat o sportu, dotáhnout Black Cats do univerzitní ligy, mít aspoň 7-8 hráček, které budou u týmu natrvalo. Kvůli covidu se toho hodně změnilo, několik hráček otěhotnělo a odešlo z týmu. Mám tam teď několik mladších hráček a pořád dělám nový nábor. Ale je těžké učit nové hráčky všechno od začátku, zabere to hodně času.

Chtěla byste se sportu věnovat profesionálně jako hráčka?

Je těžké spojit hráčskou a trenérskou kariéru. Ráda hraju, ale radši trénuju. Když budu hrát, nikoho nic nenaučím. Já jsem týmový hráč a hraju už dlouho, takže mě basket pořád baví, ale spíš chci trénovat. Když jsem jela do Čech, měla jsem plány jako hráčka, ale kvůli tomu bych se musela přestěhovat, třeba do Prahy, abych hrála ve větším týmu. Ale tam bych pak už nemohla trénovat.

Jak se vám daří skloubit sport a studium?

Požádala jsem o individuální plán, aby mi nesledovali docházku, protože můžu chybět na výuce kvůli basketbalovým akcím, tréninky máme pondělí, středa a občas nestíhám semináře. Ale jinak chodím poctivě na všechny přednášky. Na navazujícím studium už to není o počtu, ale o kvalitě studentů. Učitelé nám jdou vstříc a chtějí se podělit o své zkušenosti. Dozvím se toho mnohem víc. Přístup už je trochu jiný a mně se to hodně líbí.

Napadá vás, jak ještě by škola mohla sportovce podporovat?

Napadá mě sportovní hala, mít tady kryté hřiště. To by se mi samozřejmě líbilo 🙂 S tím je obrovský problém, když jsem hledala hřiště pro Black Cats. Trénujeme tam, kde Tigers – na Kubatovce. Třeba do budoucna bude ve městě nějaká nová hala, ale tady by to bylo super. Škola jinak pomáhá skvěle, nakoupila pomůcky, můžeme si koupit dresy, máme všechno pro tým, co potřebujeme.

Co máte na vašem sportu nejradši?

V každém životním období znamená basketbal něco jiného, nejdřív je to zábava, potom budování osobnosti, potom cílevědomost, předání zkušeností, ale i možnost ukázat svůj názor. Já mám jiný názor na sport, protože jsem trénovala s pěti nebo šesti trenéry, hodně jsem cestovala a můžu to posoudit z obou stran. Teď se mi líbí, že můžu říct svůj názor a vidím, jaké má člověk plusy a mínusy a můžu mu pomoct. Není to jen o basketu, ale někdy má člověk vnitřní záležitosti, které mu brání ve výkonu. Snažím se propojit sport, výuku a život, aby mohli na tréninku holky promluvit o čemkoliv, aby věděly, že mají kolem sebe blízké lidi. Není to jen sport, ale i lidskost a přátelská atmosféra.

Jak probíhají vaše tréninky?

Dvakrát týdně odpoledne. Já bych chtěla tři tréninky týdně. Podle počtu se zaměřím na určité věci – výkonnost, koordinace… Když je teplo, chodíme na venkovní hřiště zaběhat, máme taky teambuildingy, posezení. Hrajeme jednou za dva týdny, za měsíc. V prosinci budeme mít přestávku, nehrajeme tolik, jako třeba hokejisti. Je možné domluvit přátelské zápasy, ale domluvit halu je složité.

Zapojujete se při západu do hry?

Ano, jsem hrající trenérka. Když máme zraněné hráčky nebo je třeba zatlačit, jdu hrát. Mám výhodu, že v zápase to vidím jinak než jen jako trenér. Hráči vidí zápas jinýma očima.

Co byste vzkázala budoucím studentkám, které by se chtěly přidat do týmu?

Aby neměly strach, aby věděly, že to bude čas, který bude pozitivně strávený. Budou potom příjemně unavené, budou se chtít vrátit. Atmosféra v našem týmu se jim bude určitě líbit. Aby se nebály život propojit se zábavou a se sportem, na hodinu a půl se vypnout, mít kontakt s holkami z různých oborů. Když to nezkusí, bude toho v budoucnu litovat. To vím jistě – že kdybych nezaložila tým, litovala bych toho.

Kdo je váš sportovní idol?

Sleduju sportovní soutěže, sleduju výsledky a hráče v jednotlivé sezóně. Ale jako legendu beru Michaela Jordana. Sleduju hráče, kteří se mi líbí, jako je Diana Taurasi a Alina Jagupovová.