Proč jste si vybral ke studiu České Budějovice?

Moje první volba byla Brno, které jsem měl blíž. Chtěl jsem tam studovat trenérství, ale nedostal jsem se přes test studijních předpokladů, kde se mě ptali třeba na rozměr baseballového hřiště. Musel jsem tedy přehodnotit plány a VŠTE se zdála jako dobrá alternativa. Šli sem i moji spolužáci z Jihlavy, takže to tak vyplynulo. Asi to tak mělo být, protože zpětně to vnímám jako krok, který pro mě byl nejlepší. Kvůli hokeji i lidem. Hodně jsem tady hokejově vyrostl, cítím to na sobě.

Jaké máte plány dál?

V létě jsem byl na praxi v projekční firmě, to mě moc bavilo. Předtím jsem pracoval i na stavbě, mám v tom oboru kontakty. Ale konkrétně nevím, podle mě nemá cenu si to plánovat, takže to nechávám otevřené.

Chcete tedy dělat to, co studujete?

Neříkám, že je to stoprocentní, ale když už jsem to vystudoval…:)

Kdy jste začal s hokejem a proč jste si vybral právě ten?

Začal jsem ve druhé třídě (v 7 letech) a vybral jsem si to, protože jsem byl nadprůměrně aktivnější dítě a paní učitelka na rodičovském sdružení doporučila rodičům, abych dělal nějaký sport. Do té doby jsem nedělal žádný sport, snad kromě bruslení na rybníku. Naši za mnou přišli a zeptali se, co chci hrát. Nad postelí jsem měl kalendář s Tomášem Vokounem, takže to bylo jasné. Chtěl jsem hrát hokej – jako brankář. A u toho zůstalo. Pořád mě to drží, naplňuje mě to. Nikdy jsem nic jiného nezkusil.

Chtěl byste se sportu věnovat profesionálně?

Chce to píli, ale je to láska mého života, od mládí nic jiného nedělám, tak proč to nezkusit. Ale musíte potkat ty správné lidi, mít štěstí. Já jsem realista, takže by bylo dobré jít schůdek po schůdku, nejdřív druhá liga, pak první… Teď je to trochu sci-fi, ale dělal bych to postupně. Teď hraju s Martinem Hanzalem v Samsonu a je zajímavé, když na vás střílí hráč z NHL.

Dává vám hodně zabrat?

Když střílí, tak míří přesně tam, kam se chce trefit, takže mě moc netrefuje, spíš dává góly. Ale má velkou ránu.

Jak byste sebe popsal jako člena týmu?

Jsem dobrej člověk do party, nejsem ten, kdo by partu demotivoval. Na prvním místě jsou pro nás týmové úspěchy, ne individuální.

Jak se vám daří skloubit sport a studium a jak vám k tomu škola pomáhá?

Já osobně musím říct, že většina učitelů mi vyjde vždycky vstříc, ale v rámci fair pravidel vůči ostatním. Individuální plán je pro nás fakt super, můžeme chodit na tréninky kdykoliv, když nehoří semináře. Je super, že když se vrátíme večer ze zápasu třeba z Ostravy, tak to škola moc neřeší, můžeme se vyspat. Škola dělá hodně, aby nás podpořila.

Co máte na vašem týmu nejradši?

Asi sdílení úspěchů, sdílení výher.

A když prohrajete?

Tak je to zajímavý 🙂 Nejsme zatím ten tým, co by prohrával, ale občas to přijde a záleží, jak kdy. Snažíme se vzít si to pozitivní, ale trenér nám musí něco říct. Ale nehrotí se to zatím.

V čem vidíte váš recept na úspěch?

Myslím, že máme hodně kvalitních hráčů a minulé roky nám pomohla psí dravost, bojovnost. Minulý rok jsme vyhráli Tipsport UNI CUP. Takže kombinace kvalitních hokejistů v kombinaci s černou prací, kdy jdeme do soubojů, do rohu pro puky, padáme do střel. Znepříjemňujeme soupeřům pobyt na ledě. Jsme psi, musíme kousat.

Co je specifikem brankáře?

Když kluci pustí puk, nic moc se nestane. Když něco pokazím já, tak je to průšvih 🙂 Hodně mě baví ten adrenalin, vždycky před prvním buly je nervozita, i po těch letech.

Není v brance nuda?

Záleží, jaké jsou zápasy. Musím být pořád koncentrovaný. Čím víc střel, tím je to pro gólmany lepší, získají sebevědomí, když si na puk sáhnou. Když pak jede málo střel za třetinu, je to těžké, jsem studený, a když je ze střely potom gólovka, statistika vypadá hrozně.

Jste hlavní brankář týmu?

Jsme dva, já a Mára Dvořák, odchovanec Motoru. Působíme jako silná brankářská dvojice. Kouč nás střídá po jednom zápase.

Co byste vzkázal budoucím studentům a zájemcům o hraní hokeje na škole?

Že to není pro každého, je to už hokej na nějaké úrovni, ale má smysl dělat obojí – školu i hokej. Ty obory, co tady jsou, mají v sobě potenciál. Vidím v tom budoucnost.

Jaká jsou kritéria pro přijetí do týmu Black Dogs?

To se asi uvidí až na ledě, jak se bude hráč koučovi líbit, jakou práci by mu přidělil.

Už jste si dal za kariéru gól?

Přihrávky rozdávám, ale zatím jsem bránu přes celé hřiště netrefil 🙂 S brankářskou helmou to není jednoduchý. Ale zkouším to, tak třeba se to jednou podaří.

Kolikrát týdně máte trénink?

Já mám ještě tréninky se Samsonem, kde jsou hráči, co hráli v NHL. S Black Dogs máme tréninky v úterý, čtvrtek, plus trénink před zápasem, plus zápas nebo dva zápasy týdně. Je to hodně cestování po republice. Na to si ale za ty roky zvyknete.

Máte nějaké rituály před zápasem?

Mám. Ale neřeknu vám je 🙂 Svoje rituály dodržuju před každým zápasem. Kdybych to nedodržel, byl bych nervóznější. Nevím jak ostatní kluci, ale já jsem pověrčivej. 

Kdo je váš největší fanoušek?

Teď s námi začali jezdit nováčci ze spolku ESN VŠTE. Jeli s námi do Prahy a pojedou i do Ústí, ti mají i dresy a jsou takoví ultras 🙂 Řvou i na rozhodčí, když se jim něco nelíbí. Konečně se tam něco děje. Ty zápasy bez diváků byly zvláštní. Jak tam bylo slyšet všechno… Já mám jako fanoušky taky rodinu, pořád je to baví. Do Brna většinou jezdí na naše zápasy. A z Velkého Meziříčí mám velkého fanouška – kamaráda Martina Jurečka, ten mě hodně podporuje. Ještě když jsem hrál mládežnické kategorie, dělal tam kustoda a viděl ve mně potenciál. Fandí mi, píše mi po zápase, že to bylo dobrý. Taková podpora je hodně cenná.

Jaký je váš největší vzor?

Vokoun, Hašek, čeští brankáři… Ale teď se to mění, jak už mám svůj styl chytání. Já jsem docela malý, zatímco teď je trend, že jsou brankáři vysocí. Ti větší pracujou s úhly, vědí, kam si mají stoupnout, aby je to trefilo. Já mám svůj styl podle Juuse Sarose z Finska, který má stejné parametry jako já a chytá v NHL. Zkoušel jsem na ledě jeho pohyby a fakt to funguje.

Sledujete hokej i v televizi?

Já to vůbec nesleduju, nemám na to čas. A abych si po zápase pustil hokej, to ne… Kromě hokeje do školy taky hodně rýsuju. Takže na celé zápasy se nedívám, většinou jen na sestřihy, podívám se na výsledky. Mám to v povědomí.

Nějaké jiné koníčky máte?

De facto ne. Jsem skoro každý den na ledě. Když jsem doma v Meziříčí, jdu se psem, obejdu kamarády, kamarádky… 🙂

Zadává vám trenér taky jiná cvičení než jen tréninky na ledě? Třeba v posilovně?

Trénujeme jenom na ledě. Trenér ví, že jsme dospělí, takže sami dobře víme, co je pro nás nejlepší. Nejlepší motivace jsme my sami.