Světový šampion ve skeetu Daniel Korčák trénuje soustředění na VŠTE v Českých Budějovicích
Daniel Korčák je český reprezentant ve skeetu (střelba z brokovnice), který sportu věnuje všechen svůj čas. A vyplácí se to – za svoji sportovní kariéru získal již dva juniorské tituly mistra světa (jeden jako jednotlivec a jeden v týmu). Po přechodu do mužské kategorie ho jistě čekají další sportovní úspěchy. A jeho cílem je samozřejmě příští olympiáda. Na VŠTE v Českých Budějovicích pravidelně dochází kvůli EEG biofeedbacku, který mu pomáhá zlepšovat soustředění. EEG biofeedback (neurofeedback) je terapeutická metoda založená na principu operantního podmiňování a učení obecně. Poskytuje pacientovi informace o jeho mozkové aktivitě, čímž mu umožňuje, aby se ji učil ovládat.
Jak vám pomáhá EEG biofeedback?
Určitě pomáhá. Konkrétně se specializuju na výdrž a soustředění v daný moment, které není jednoduché udržet a musí být teď hned na tisíc procent. Na biofeedbacku hraju otočení Rubikovy kostky – dívám se na obrazovku, na ní je Rubikova kostka a já s ní otáčím. Když se přestanu soustředit, kostka se zastaví a začne se rozpadat. Na začátku jsem za 3 minuty otočil 155krát, během 14 dnů jsem se zlepšil na 255. Chodím sem každý týden dvakrát na hodinu a budu chodit, dokud to půjde.
Doporučil byste biofeedback i jiným sportovcům?
Určitě bych ho doporučil i jiným sportovcům. Soustředění je nezbytně důležitá věc u každého sportu.
Řekněte nám něco o skeetu.
Skeet je střelecká broková disciplína, kde se střílí na asfaltové terče o průměru 11 cm, z osmi stanovišť střídavě na jednotlivé terče a dvojterče. Na každý terč máme jednu ránu. Střílíme na 125 terčů, 6 nejlepších postupuje do finále. Pro postup do finále je třeba mít cca 123 až 124 zásahů. Já mám většinou od 122 do 124, když se hodně daří. Když se nedaří, tak 119 až 122.
Jak jste se ke střelbě dostal?
Od mala mě bavily zbraně, takže mi rodiče našli trenéra v Budějovicích a začal jsem se věnovat střelbě v Litvínovicích. Tohle (skeet) bylo nejvíc nablízku. Kdyby byla nejblíž malorážka, dělal bych asi malorážku.
Takže jste od malička měl na střelbu talent?
Talent je jedna věc a dřina druhá. Talentem se dostanete na nějakou úroveň, ale bez dřiny se nikam dál neposunete.
Je skeet drahý sport?
Je to hodně drahý sport. Děti jsou od začátku dotované, ale kdyby to chtěl dělat člověk sám na sebe, milion na sezónu nestačí. Pro představu – na jednom tréninku vystřílím přes dvacet kilo nábojů, někdy až 500 kusů, přičemž jeden výstřel stojí 11 korun (i s terčem). Co se týče vybavení, mám na sobě brýle, střeleckou vestu, špunty do uší, kšiltovku, speciální oblečení, speciální boty. Nezdá se to, ale je to vybavení za 50-60 tisíc. A to nemluvím o brokovnici.
Máte tedy nějaké sponzory?
Mám sponzory a jsem zaměstnancem Ministerstva vnitra (Olymp, dříve Rudá hvězda, je centrum sportu, které zaštiťuje desítky sportů od boxu přes plavání, běh, motorky, až po střelbu). Nad námi je ještě Český střelecký svaz, který má svoje pravidla a řídí se podle světové federace. Svaz si sám staví svoji reprezentaci a vybírá reprezentanty, kteří pojedou na mistrovství, a platí jejich výjezdy. Práce je to středně placená a když vyhraju, dostanu odpovídající odměny.
Takže si nevybíráte sám, kam pojedete soutěžit?
Buď mě vyberou, nebo sedím doma. V juniorech mě zatím vždycky vybrali, ale teď jsem byl poprvé v mužích. Na Mistrovství Evropy jsem jel jako čtvrtý mimo soutěž, teď už jsem se dostal do top trojky reprezentace, takže už bych jezdit měl.
Jak probíhá vaše sezóna a tréninky?
Sezóna je od února do října. Denně trénuju výkonnost ve fitku, ale když se začne cestovat, fitko jde stranou. Výkonnost trénuju hlavně v zimě. V průběhu sezóny mám plavání a celkovou fyzickou přípravou. Od loňska jsem se taky začal otužovat. V březnu se dělají testy celkové fyzické přípravy.
Každý den mám dopoledne rozcvičku, potom snídani, běh na 12 kilometrů (obden nebo denně), oběd (jídla si objednávám nebo mi je vaří přítelkyně, když není v práci), pak zátěžový trénink (činky, bench, mrtvý tah, dřepy) a samotný střelecký trénink.
To zní hodně náročně…
Všichni si řeknou, že je to jen střelba, ale není to jen o rukách. Je to ten samý pohyb jako u tancování. Musím stát zpevněný, stát dobře naštelovaný na ten pohyb brokovnicí. Musím se točit celým tělem, začíná to od nohou až po hlavu, používáme celé tělo. Zátěžově se to dá srovnat s hokejem nebo fotbalem, taky musíme trénovat každý den. Skeet se vyvíjí jako každý jiný sport, výkony se zvyšují, terče se zrychlují, výkony zbraní se snižují, aby to bylo těžší, přidávají se těžší a těžší terče. Já jsem už z generace hodně těžkého střílení, takže mi to nepřijde. Ale starší trenéři říkají, že je to těžší a těžší. Taky dneska už střílí celý svět, dřív to byla Itálie, Francie, Československo, USA…asi 12 až 15 států, dnes je jich přes 30.
Takže patříme mezi průkopníky ve střelbě?
Ano, po Itálii jsme druhá světová velmoc ve střelbě.
Jaký je podle vás v Čechách obecně názor na střelbu jako sport?
Podporovaní jsme dobře, bohužel ta reklama není zas tak veliká i přesto, že letos máme dvě olympijské medaile. Nepřijde mi, že by to bylo tím, že skeet není záživný. Když chodí šest lidí dokola a střílí na terče, nebo běhá 11 lidí po hřišti, přijde mi to stejný. Dokud to bude olympijský sport, tak by se to dalo zlepšit. Ale na olympiádě se sporty hodně mění. Dostávají se tam nové sporty, e-gaming, horolezectví atd. Vyřadili už řecko-římský zápas, takže můžou vyřadit cokoliv, klidně i skeet.
A chtěl byste se dostat na olympiádu?
Olympiáda je pro mě úkol pro následující tři roky. Šanci mám, ale ještě je to o štěstí v danou chvíli, o kvalifikaci a o souhře náhod.
Co byste dělal, kdybyste nemohl střílet?
Asi bych šel k armádě. Třeba dělat ostřelovače. Chtěl bych se věnovat střelbě i v budoucnu. Trávím tím veškerý volný čas. Jsem taky sběratel, hlavně brokovnic. Mám asi 17 zbraní.
Kde je doma máte?
Mám na to doma trezorovou místnost.
Jaké největší sportovní úspěchy zatím máte na svém kontě?
Letos, poprvé v mužské kategorii, jsem byl druhý na Světovém poháru družstev, v jednotlivcích stříbro na MČR. Taky jsem vyhrál Český pohár ve skeetu.
Takže spokojenost?
Dobrý. Ale vždycky to může být lepší.
A jako junior?
Jsem mistr světa juniorů, jednou v jednotlivcích, jednou v týmech. Jednotlivec se musí probojovat do top 6 finále, kdy se všechno vynuluje a střílí se od začátku. V Itálii jsem šel z druhého místa do finále a povedlo se. V týmech se výsledky sčítají, tým má 3 členy a tři nejlepší s nejvyšším skóre se stanou vítězem. To jsme vyhráli v Jižní Korey.
Jaké podmínky pro střelbu potřebujete?
Nejlépe, aby bylo teplo. Střílení v zimě se odehrává v teplých krajích. Většinou létám na Kypr, do Itálie nebo do Afriky.
Takže máte tak trochu dovolenou?
Bohužel to není jako dovolená. Z hotelu jdu na střelnici a ze střelnice na hotel. Půlden se najde, že se člověk někam podívá, ale jsem většinou tak unavený, že si jdu hned lehnout.
Cestujete hodně?
Hodně cestuju. Už jsem na to zvyklý, ale příjemný to není.
Jak dlouho byste se chtěl sportem živit?
Asi tak do 35, potom bych chtěl dělat úplně něco jiného. Kolem 30 jsou střelci na vrcholu. Záleží, do kdy je sportovec schopný mít tu výkonnost, do kdy ho to baví.
Máte ještě nějaké jiné koníčky?
Lov, zajímám se o historii, o cvičení, o auta.