Odkud jste a proč jste si vybral ke studiu VŠTE?

Pocházím ze Žumberka u Trhových Svinů. Přemýšlel jsem, kam jít na vysokou a potom mi David Oulík, který nás teď trénuje, nabídnul možnost reprezentovat VŠTE a spojit tak školní i hokejovou cestu. Měl jsem tu i navazující obor Ekonomika podniku, protože jsem předtím studoval Obchodku tady v Českých Budějovích. Takže mi přišlo fajn takhle navázat.

Davida Oulíka jste tedy znal už předtím, než jste začal hrát za Black Dogs?

Znal jsem ho už předtím několik let, provozuje na Hluboké individuální centrum pro hokejisty, kde připravuje hokejisty off-ice, zaměřuje se na individuální dovednosti.

A jak jste na tom s individuálními dovednostmi vy?

Já doufám, že dobře:) Já hraju útočníka na levém křídle a konkrétně by hráč na mojí pozici měl dobře bruslit, mít přehled, umět dát gól, umět nahrát, tvořit hru, vracet se, pomáhat obráncům…

Dáváte hodně gólů?

Snažím se. Ale poslední 2 měsíce jsem měl zlomená žebra ze zápasu, takže jsem nehrál. Ale teď budeme mít první zápas v Brně, tam už bych měl naskočit.

Chtěla jsem se zeptat, jestli je hokej nebezpečný…Takže asi ano.

Myslím, že určitě je to nebezpečný sport.

Už jste se předtím někdy zranil?

Při hokeji byly drobné naraženiny, zlomeninu jsem ale měl takhle prvně. Špatně jsem trefil protihráče a od něj jsem se odrazil na mantinel, spadnul jsem na žebra na pravý bok, křuplo v tom a bylo zle. Ale dohrál jsem. Myslel jsem, že mám jen něco naraženého. Při zápase v tom adrenalinu jsem to nevnímal, ještě jsem dokonce dal gól 🙂 Ale přítelkyně mě pak odvezla do nemocnice, protože mě to bolelo, a na rentgenu zjistili, že mám 2 zlomená žebra. Měl jsem odpočívat měsíc na lůžku. První 2 týdny byly hrozné, fakt to bolelo, nemohl jsem se ani zvednout z postele, nespal jsem.

Chyběly vám tréninky?

První týden jsem to ani nevnímal přes tu bolest, druhý už jsem začínal vnímat a pak už mi to chybělo moc. Kabina s klukama, srandičky…

Co vás na tom nejvíc baví?

Ta parta. Fakt v kabině máme hroznou srandu, probíráme tam všechna možná témata, potom ještě když si zahrajeme náš hokej, který nás všechny baví a spojíme příjemné s užitečným, tak je to super.

Co byste chtěl dělat v budoucnu?

Pořád přemýšlím. Baví mě něco okolo aut. Sleduju motorismus, auta. Třeba být v ekonomickém směru u automobilky. Líbila by se mi taky energetika, je to hodně probírané téma. Mám tyhle dva směry, které by se mi líbily.

Už jste byl na praxi?

Na praxi jsem zatím nebyl, v únoru se chystám do firmy UCED. Měl bych jít do úseku controllingu, který mám jako předmět, tak si jdu prohloubit znalosti. Uvidíme, třeba po praxi mě to chytne.

Proč jste nešel třeba na strojírenství, když vás baví auta?

Když jsem šel z ekonomky, tak jsem šel na podnikovou ekonomiku. Ten směr má hodně možností, zvolil jsem zlatou střední cestu. S tím se dá dělat prakticky cokoliv.

Chtěl byste se živit sportem?

Chtěl jsem, ale teď už ty možnosti na profesionální dráhu nejsou, tak jsem to přehodnotil. Hokej teď dělám jako koníček, snažím se zaměřit na studium a dodělat si titul, abych žil potom spokojený život. Jsem zastánce toho, že když si doděláte školu a máte titul, vzdělání vám usnadní cestu životem.

Kdy jste začal s hokejem?

Asi v 6 letech. Já jsem měl spojené dva sporty – fotbal a hokej. Když mi bylo asi 12 let, rozhodoval jsem se, jestli hokej nebo fotbal, protože nešlo dělat obojí. Hokej mě bral víc, cítil jsem se tam líp. Hrál jsem v Trhových Svinech fotbal, kde se mi dařilo a z Dynama mě lákali, abych šel hrát za ně. Ale šel jsem hrát hokej a byl jsem od mládeže v Motoru. Teď hraju za HC Samson České Budějovice.

Je normální mít dvě angažmá?

Se školním týmem i se Samsonem máme jen 2-3 tréninky týdně a 1 zápas. Když jsem hrál za Motor, trénovali jsme dvakrát denně a měli dva zápasy týdně. Pro mě jako sportovce, který se chce udržet ve formě, platí že čím víc jsem na ledě, tím se cítím líp.

To už ale nepůjde, až budete pracovat.

Potom už to bude jen takový koníček.

Jak byste popsal tým Black Dogs?

Snažíme se vyhrávat, je i podnět od školy, která nám dává výborné podmínky, ale chce něco na oplátku. Takže se snažíme ze všech sil vyhrávat, abychom byli co nejvíc vidět. A bereme to vážně. Dáváme si jenom nejvyšší cíle, chtěli bychom letos zabojovat o titul. Myslím, že šance máme vysoké. Nevyvedl se nám začátek soutěže, ale potom od 4. zápasu se s gólama roztrhl pytel a teď jsme na prvním místě tabulky. Takže myslím, že máme skvěle nakročeno.

Na které své sportovní úspěchy jste nejvíc hrdý?

Největší sportovní úspěch byl na Olympiádě dětí a mládeže 2015, kdy jsme s krajským výběrem získali 3. místo. A další je výhra s Black Dogs v Tipsport Unicupu. To bude z těch týmových úspěchů asi všechno.

Vidíte v českém hokeji rovné příležitosti pro všechny, nebo je to taky o známostech?

Já bohužel se musím přiklonit k tomu, když se řekne, že kamarádšoft českému hokeji vládne. Když ten kluk není extrémně talentovaný a dobrý, tak bez známých se nemá šanci dostat nikam výš. A já bohužel žádné známé nemám 🙂 Je to tak. Třeba v Kanadě, v USA je hokej taky sport pro bohaté, ale ty výběry se fakt dělají spravedlivě a kouká se na toho hráče, jaký je na ledě. Důkaz toho je i MS dvacítek, osmnáctek – když proti nám nastoupí týmy ze Švédska, Kanady, tak ten rozdíl je enormní.

Jak se vám daří skloubit sport a studium?

Mně zatím dobře. Já jedu podle studijního plánu, který jsem si stanovil hned na začátku, a v hokeji teď až na ty žebra se mi taky poměrně dařilo, takže jsem spokojený. Jediné, co teď byla kaňka, tak byl koronavirus, který přerušil sezónu a rok jsme nehráli, takže začátek byl fakt těžký. Když jsem bez ledu, tak mě to ovlivní hodně. A když jsem se do toho zase začal dostávat zpátky, tak přišly ty žebra. Takže doufám, že teď pomůžu týmu k úspěchu.

Máte čas i na nějaké jiné zájmy?

Když máme pauzu po sezóně, tak mě jako doplňkový sport baví tenis, s kamarády chodíme v létě hrát, potom mě baví lyžování. A další koníčky – tak obecně mě baví všechny sport. A taky všechno, co se týká fotbalu, cyklistiky, baví mě sledovat motorsport, teď sleduju Rallye Dakar…  

Doporučil byste VŠTE i jiným sportovcům?

Určitě. Myslím, že kluci, kteří provozují sport odmalička a nechtějí se toho vzdát, tak je to tady za mě nejlepší cesta, jak spojit sport se školou. Dodělat si vzdělání je podle mě dneska jedna z nejdůležitějších věcí, a ještě moct sportovat je super.

Co dalšího byste na škole pro sportovce ocenil?

Mluvilo se o tom, že bychom měli mít zimák tady nebo na Hluboké. Už jsem na to viděl návrhy a byla by to opravdu pecka. Kdyby se to dostalo na úroveň amerických soutěží, byla by to nejlepší možnost pro náš hokej. Pro mladé talenty, měli by tu možnosti, dohlíželo by se na školu i na ten sport.  

Jak to před zápasem vypadá u vás v šatně?

Scházíme se 2 hodiny před zápasem. Přijdeme, pokecáme, řekneme si nějaký srandy, abychom se naladili, ale musíme se už soustředit na zápas, takže přiměřeně. Odložíme telefony, jdeme si udělat rozcvičku mimo led (zahrát si bago, fotbálek), potom si každý udělá svoje rituály nebo cviky, co dělá před zápasem, potom se převlečeme do věcí, máme 20 minut rozcvičku na ledě. Potom se dělá led, trenér nám řekne taktiku, o soupeři, připravíme se v šatně, potom začne zápas.

A po zápase?

To je rozdíl, když se vyhraje nebo prohraje 🙂 Když vyhrajeme, oslavy panují v plném proudu. Potom jdeme na večeři k Džegerovi. Dáme si k tomu pivko nebo limonádu. Po prohraném zápase je to složitější. Bezprostředně po zápase je to těžké, jsme zklamaní. Každého, kdo chce být nejlepší jako my, tak ho ta porážka bolí. Ale snažíme se vzít si to pozitivní a připravovat se na další zápas. Řekneme si, co bylo špatně a co musíme zlepšit. Abychom příště vyhráli.

Máte nějaký sportovní vzor?

Vždycky jsem vzhlížel k Jaromíru Jágrovi, jako všichni kluci v mém věku, ale co se týče zahraničních, tak jsem měl vždycky rád Crosbyho a Ovečkina. A Connor McDavid, co předvádí, to klobouk dolů. Za mě jeden z nejlepších hráčů všech dob.