Pavel Cepák – fotbalový tým Pitbulls Budweis

Pavel Cepák hraje za fotbalový tým VŠTE. Zároveň na VŠTE studuje bakalářský program Podniková ekonomika.

Proč jste si vybral ke studiu VŠTE?

Jsem z Budějovic, takže hlavně kvůli tomu. Ani jsem nepřemýšlel jít někam jinam. Chtěl jsem zůstat tady, kvůli fotbalu.

Proč jste si vybral ke studiu Podnikovou ekonomiku?

Protože navazuju na střední školu, taky jsem chodil na ekonomku a baví mě to.

Co byste chtěl dělat v budoucnu?

Já bych chtěl dělat něco okolo sportu, takže ať už něco, co se týče marketingu, nebo můj sen je být fotbalový manažer/agent.

Co je pro to potřeba?

Udělat zkoušky přímo na fotbalového agenta, které jsou docela dost těžké. Dělají se přes Fotbalovou asociaci.

Chtěl byste se živit sportem?

Ne jako hráč, ale sportem jo. Bohužel se živit hraním fotbalu nemůžu. Jsem po třech operacích kolene. Poprvé jsem byl na artroskopii, podruhé na plastice, ale pak se mi odlomil kousek kosti od chrupavky a zůstal tam, takže jsem musel na reoperaci. Takže jsem přišel skoro o rok a půl fotbalu (v 19 letech).

Jak se vám to stalo?

Na tréninku asi ve 14 letech, obyčejný souboj, jako každý jiný na tréninku, hned jsem věděl, že je něco špatně a taky bylo. Pak jsem hrál několik let, s ortézama a tak, pak jsem šel v 16 na operaci, pak v 19 jsem měl dvě operace.

Za školní tým hrát můžete?

Hraju i ve svém klubu, ale na amatérské úrovni. Už je to koleno docela dobré, ale nemůžu mít takovou zátěž jako profesionální fotbalisti. Nevím, jestli by koleno vydrželo trénovat 6krát týdně. Teď hraju v Roudném. Je to tam tak, že tam mám celou rodinu, trénuje tam můj táta a hraje tam brácha. Táta mě přímo netrénuje, ten má béčko. Brácha je ještě v dorostu. Chci si s nima oběma ale jednou zahrát.

Takže jste z fotbalové rodiny? Mamka vás v tom taky podporuje?

Mamka to musí trpět 🙂 Teď už s námi tolik nejezdí, ale jezdí se dívat na zápasy. Odmala se mnou jezdila, obětovala tomu hodně. Jezdili jsme pořád, na víkendové turnaje se jezdily hrozné dálky. Za to bych jí chtěl moc poděkovat, protože vše bylo podřízené mému fotbalu.

Stálo to za to?

Dalo mi to kamarády, spoustu kamarádů, spoustu známých. V neposlední řadě taky disciplínu.

Chtěl jste se fotbalu profesionálně věnovat odmalička?

Hrál jsem od tří let. Asi jako každý malý kluk jsem se tomu chtěl věnovat profesionálně, ale priority se během života mění. Kvůli zranění kolene jsem musel skončit v Dynamu U19, to je starší dorost. Poslední věková kategorie před muži. Já jsem celý rok vynechal a tam je ten přechod jeden z nejdůležitějších. Když se rok nehraje, tak je to blbý.

Mrzí vás to?

Někdy jo, ale musí se s tím dál žít. Nemá cenu se zabývat tím, co se stalo. Teď jsem rád, že můžu hrát vůbec fotbal. Ale asi i bez toho zranění bych chtěl jít na vysokou. Ve fotbale se nikdy neví. Hlavně to není napořád.

Pořád ale můžete dělat fotbalového agenta. Co taková práce obnáší?

Hledají se hráči, jezdí se po soutěžích a doporučují se hráči do lepších klubů. Vyřizují se smlouvy s týmy, agent má procento z výplaty hráče.

Máte pro tu práci předpoklady?

Už poznám, jestli je hráč dobrý. Myslím si, že se to úplně nedá zjistit, když je mu třeba 15, může vyčnívat, ale nemusí být v budoucnu jeden z nejlepších. Hráč se postupně vyvíjí. A když jde do vyššího klubu, nemusí ustát tu konkurenci, nemusí ho tým vzít, a to dělá všechno.

Vám se zatím nestalo, že by vás tým nepřijal?

Ne. Já jsem ale byl zatím jen ve 3 týmech.

Co vás na fotbalu baví?

Hlavně ta parta. Fotbal mě samozřejmě taky baví. Ale hlavně se to hraje kvůli té partě. Člověk zapomene na všechno zlé, takže to beru i jako odreagování se.

Kdy jste se přidal k fotbalovému týmu VŠTE?

Myslím, že v prváku tu ještě fotbalový tým nebyl. Hrálo se jenom derby. Ale hned jsem chtěl na vysoké hrát fotbal.

Na které své sportovní úspěchy jste nejvíc hrdý?

Dostal jsem se do konečné nominace na Kouba Cup (turnaj výběrů z celé republiky, jako jihočeský kraj jsme skončili pátí). Skončili jsme v U16 v Dynamu čtvrtí v České lize a taky jsme skončili čtvrtí na memoriálu Františka Harašty (U17). To čtvrté místo se mne asi drží J To jsou asi největší úspěchy.

Jak se vám daří skloubit sport a studium?

Teď už je to jednodušší, když se tolik netrénuje. Takže je to v pohodě.

Pomáhá vám k tomu škola?

My jsme zatím nic neřešili, dostávali jsme až teď se začátkem univerzitní ligy nějaké benefity.

Jak často trénujete?

Ve školním týmu jednou týdně, jednou za 14 dní, záleží, jak jsou zápasy. Moc se nesejdem. Když jsou zápasy, tak jednou týdně. Plus klubové tréninky v Roudném jsou třikrát týdně.

Máte čas i na nějaké jiné zájmy?

Mám, ale nic jiného skoro nedělám. Občas hraju beach volejbal. Mám rád sport všeobecně, takže si rád zahraju jakýkoliv sport. Ve volném čase se rád také podívám na MMA a chodím rád na kafíčka 😀

Máte nějaké rituály před zápasem?

Pouštíme si společnou písničku. Já sám mám, ale neprozradím. Jsem pověrčivý 🙂

Máte nějaký sportovní vzor?

Když jsem byl malý, měl jsem rád Cristiana Ronalda. Stále ho mám rád, ale už k němu nevzhlížím jako dřív. Ale stále ho obdivuji. V současné době asi Conor McGregor.