Jak jste se dostal k práci ve stavební firmě?

Od patnácti let jsem chodil na brigády na stavbu, poté jsem chodil na střední stavební průmyslovku a dál jsem pokračoval na výšku. Což mě přivedlo k práci, kde jsem nyní zaměstnán na plný úvazek jako projektant a dělám to, co zároveň stále studuji.

Proč jste si vybral ke studiu VŠTE?

Narodil jsem se v Českých Budějovicích, kde žiji celý život a nemám v plánu na tom nic měnit, líbí se mi tady. Studium se vždy dalo skloubit s fotbalem, takže to pro mě bylo příhodné. Mohl jsem jet ze školy rovnou na trénink.

Baví vás studijní obor?

Ano, baví mě to. Ale je to dřina.

Studium?

Ano, v praktické části. Studujeme hodně malý základ z toho, co se řeší v praxi. Je to něco jiného, tady se to dělá teoreticky správně. Praxe je mnohdy úplný opak, tam se to hlavně dělá ekonomicky správně.  

Chcete zůstat v práci, kterou teď děláte?

Nevím, kam mě nohy zanesou, ale u stavařiny už nejspíše zůstanu.

Chtěl jste se živit sportem?

V mládežnických kategoriích je to nejspíše sen všech fotbalistů a sportovců. Postupem času se tento sen nějak vytratil, a vše směřovalo jinam.  Myslím, že ve věku, kdy se mladí rozhodují kam na střední školu, tak jsou výrazně ovlivněni svým okolím a rodinou. U mě přišlo rozhodnutí věnovat se stavařině, a tak mi to nějak i zůstalo. Před rokem jsem byl na operaci s kolenem a nemohu naplno sportovat a běhat, takže stavařina byla nakonec nejspíš dobrá volba, protože kdyby mě živil jen sport, nevím, co bych teď dělal.

Je šance, že se to koleno zlepší?

Dělali mi komplet plastiku kolene. Nešťastná triáda, nebo tak nějak se tomu říká. Kvůli plastice mi brali štěp ze stehna. Je rozdíl, pokud se v koleni poškodí více věcí, nebo jedna. Doktor mi říkal, že za rok budu hrát fotbal, ale zatím ani nepřeběhnu silnici.

Jak se vám to stalo?

Při poslední zápase jsem měl úraz. Když jsem jako rozhodčí postoupili do krajského přeboru, řekl jsem, že skončím s fotbalem, že s pískáním to můžu dotáhnout dál. Tak jsem chtěl odehrát ještě úplně poslední zápas. Při tom zápase jsem byl 2 minuty na hřišti, upadl jsem, vyvrátil jsem si koleno a bylo to.

Ale fotbal dělám pořád, začal jsem trénovat děti a dělám šéftrenéra přípravek, koordinuju ostatní trenéry, co jsou u dětí. Od minulého roku jsem začal trénovat tady, ve škole, a začal jsem dělat funkcionařinu ve svém klubu SK Čtyři Dvory.

A můžete aspoň pískat?

Zatím nemůžu běhat. Zkoušel jsem pískat jeden zápas, ale rozhodčí toho někdy naběhá i více než hráči, takže i to jsem musel přerušit.

Kdy jste začal s fotbalem a proč?

Začal jsem hrát na Čtyráku, kde jsme bydleli a přivedli mě k tomu rodiče. Celou fotbalovou kariéru jsem strávil tam kromě půl roku v Roudném. Asi k tomu klubu už nějak patřím, nově tam působím jako funkcionář a šéftrenér mládeže. Trénovat mládež mě baví, je skvělé trénovat s malými dětmi, ale přehouplo se to poslední dobou do té úrovně, že jsem organizátor a už netrávím moc času s dětmi na hřišti.

Nevadí vám, že jste spíš funkcionář než trenér?

Baví mě oboje, občas dělat to a občas ono.

Jak to stíháte s prací?

Je to dřina, nemám moc volného času. Je třeba mít tolerantní přítelkyni 🙂 Když se vrátím jako minulý týden o půlnoci ze schůze a ona je s tím v pohodě, tak je nejspíš ta pravá.

Jak jste se dostal k trénování školního týmu?

Přišla mi do mailu zpráva o tom, že fotbalový tým hledá nové hráče a funkcionáře, takže jsem odpovídal s tím, že bych hrál, jestli mi to koleno dovolí. A kvůli tomu, že mi to koleno nedovolilo, tak jsem řekl, že bych se rád podílel na chodu týmu jako trenér nebo vedoucí, nebo jakkoliv pomohl. Jarda Kollmann (asistent Katedry managmentu na VŠTE a také můj kolega rozhodčí a kamarád) řekl, že chce dělat vedoucího a já jsem tedy kývl na to, že budu trenér. Nic to ale neznamená, pořád se o tom týmu bavíme spolu a dáváme to dohromady spolu. Já mám zkušenosti s tím, jak sestavit trénink, předzápasové rozcvičení atd., ale na sestavě se vždy společně dohodneme.

Máte hodně hráčů?

Nakonec se nám podařilo sehnat přes 30 hráčů ze všech možných soutěží, od okresních až po krajské a divizní hráče, takže je z čeho vybírat.

Podle čeho je vybíráte na soupisku?

Odvíjí se to od toho, kdo jak chodí trénovat. Když je nás 35 a na trénink nás přijde 12-15, tak přednost dostanou ti, kdo chodili na tréninky. Ale někdy to samozřejmě dopadne tak, že uděláme nějaký kompromis – abychom nasadili kvalitní hráče a měli kvalitní výsledky.

Nechybí vám být „jen“ hráčem?

Chybí mi pohyb obecně.

Poslouchají vás kluci, kteří jsou vlastně vaši spolužáci?

Trochu jsem se na začátku bál, jestli to není na škodu dělat trenéra klukům skoro stejně starým, ale ukázalo se, že to vcelku funguje. Když jim řeknu, co mají udělat, tak poslouchají a snaží se to plnit. Vůbec mi to nepřijde jako bariéra, naopak je to fajn. Vždy si narovinu řekneme, co si kdo myslí, vždycky se nějak dohodneme.

Co vás na tom nejvíc baví a co naopak moc ne?

Baví mě celý ten proces plánování tréninků, harmonogramu roku, a celá ta atmosféra zápasů je super. Na druhou stranu je na tom těžké, co nemají trenéři rádi obecně: říct někomu, že na zápas nepojede. Nemůžeme jet na zápas v 35 lidech. Takže těm 20 zbylým musím říct, že nejedou. Ale to je asi v každém sportu, že trenér musí sestavit tým a když se na mě nedostane, tak je to signál, že musím začít makat.

Jak byste popsal aktuální situaci týmu?

Dohrálo se a teď plánujeme s Kubou Horákem, který je organizátor týmu, co dál. Ladíme přípravu, kdy začneme trénovat, bude univerzitní derby, které tu nějakou dobu nebylo. K tomu by nám měla pomoct nová spolupráce s Dynamem, díky které máme zajištěné tréninkové plochy. Hráči určitě tuto pauzu využívají pro sebezdokonalení a pracují na své formě.

Hledáte do týmu nové hráče?

Ano, stále jsme a budeme otevřeni pro přijetí nových členů. Ke všem lidem se informace o fotbalovém týmu nedostala.  

Jak často trénujete?

Jednou za 14 dní jsme měli pravidelně tréninky s tím, že bychom chtěli od jara začít trénovat častěji. Kluci mají ještě tréninky ve svých klubech, a tak se v některých případech stane, že se na naše tréninky nemohou dostavit.

Máte čas i na nějaké jiné zájmy kromě sportu?

Sport 🙂 Kromě sportu se motám kolem informačních technologií. Takže je to technika, stavařina a sport.

Doporučil byste VŠTE i jiným sportovcům?

Sportovní celky na VŠTE jsou podle mě teprve ve svých začátcích. Co já vím, tak větší tradici má jedině ten hokej, který je tady už delší dobu. Kolem těchto spolků se tvoří skvělé party, takže si myslím, že pokud tyhle sportovní spolky budou mít nadále podporu školy a budou se účastnit celoročních soutěží, tak je to super benefit pro každého, kdo sem přijde studovat.

Mají kluci nějaké rituály před zápasem?

Po vyhraném zápase si rádi zazpíváme (spíš zařveme). Když jsme se sešli poprvé, tak to od mnohých bylo takové, jako když přijde prvňáček poprvé do školy, stojí, kouká, nikoho nezná, a tak se moc nebaví. Po pár trénincích si vše sedlo a z týmu je hned cítit dobrá nálada. Teď už se i stává, že občas přijde o půlnoci do naší skupiny na WhatsApp fotka týmu z nějakého klubu, takže i vztahy mimo hřiště se utužují dobře – samozřejmě jen mimo sezónu!