Vojtěch Bula – silový trojboj

Vojtěch Bula reprezentuje VŠTE v silovém trojboji a studuje bakalářský program Pozemní stavby.

Jak dlouho se věnujete silovému trojboji?

6 let, od 16. Začal jsem chodit do fitka a po delší době jsem si tam všimnul kamaráda, který cvičil s většími váhami. Ten mě do toho zasvětil, chytlo mě to, začalo mě to bavit a dál jsem pokračoval.

Musíte mít pro tento sport nějaké zvláštní předpoklady?

Předpoklady pro to má svým způsobem každý. Určitě je dobré, když jste menší postavy, ne vyšší jako já, protože máte lepší pákové poměry k těm cvikům, ale myslím, že to může dělat každý.

Jak probíhá váš trénink?

Každý trénuje trochu jinak, já 4× týdně, kdy každý cvik dělám dvakrát týdně: dřep, bench-press a mrtvý tah. V pondělí mám dřepy, tahy, dejme tomu 8 až 10 sérií dřepů, mám doplňky na nohy a jeden doplněk na záda, dohromady 6 cviků. Před tréninkem dělám aktivaci celého těla pomocí expandéru.

Kde cvičíte?

Cvičím v posilovně Bcross Gym v Českých Budějovicích. Je to nejlepší fitko na tenhle sport v Budějovicích. Scházíme se tam asi v deseti lidech.

Jakou váhu zvedáte?

Můj maximální výkon na dřepu je 245 kg, na bench-pressu je to 140 kg, na mrtvý tah mám 260 kg. Při tréninku se nedostávám k maximálním výkonům, začínám od 60, 70 % maximální váhy až do 95 % váhy. Na začátku přípravy mám větší objem cviků, větší série. A když se blíží závod, zvětším procento zátěže, ale zmenším počet cviků.

Proč nemůžete na tréninku zvedat maximální váhu?

Dřív, když jsem nebyl na tak vysokých vahách, mohl jsem to dělat i při tréninku, ale teď už by to centrální nervová soustava nezvládla, neodpočala by si. Během tréninku se na to ale připravím, stejně zvedám víc než 90 % váhy.

Jsou závody hodně náročné?

Je to zátěž. Jste fyzicky unavení, ale hlavně máte unavenou hlavu, centrální nervovou soustavu, ta dostane nejvíc zátěže. Chce se mi spát, jsem unavený. Po závodech odpočívám dva dny bez tréninku, potom je trénink lehčí. A nejezdí se jeden závod za druhým.

Jakou máte mezi disciplínami na závodech pauzu?

Na závodech je to u nás jiné než v zahraničí, jsou to třeba dvouhodinové pauzy mezi disciplínami, protože závody nejsou rozdělené na váhové kategorie. Všechno se jede v jeden den a závod trvá třeba 6 hodin. V zahraničí je jeden den jedna váha, takže je to hodně rychlé, závod trvá třeba jen 2 hodiny. V Lucembursku, kde jsem byl na závodech, byla pauza jen 20 minut, takže už jsem byl na mrtvý tah hodně unavený.

Jak se vám tam dařilo?

Byl jsem osmý ze 14. Dřep se mi povedl, to bylo moje maximum, bench-press jsem pokazil, nezvládl jsem to v hlavně, jsem stresař. Mrtvý tah se povedl, ale nedal jsem třetí pokus, protože už jsem byl unavený. Mezi jednotlivými pokusy je asi 5 minut. Kdyby to bylo víc, tak vychladnete, takže to taky není úplně dobrý, mohli byste se zranit.

Jak se počítá výsledek?

Dohromady ze všech disciplín. Když jednu pokazíte, tak je to blbý, snažíte se nasbírat co nejvíc váhy na všech pokusech, abyste měli co největší součet váhy.

Jaké máte největší úspěchy?

Z Lucemburska mám výsledek 637,5 kg. Největší úspěch je asi třetí místo na Mistrovství české republiky v silovém trojboji.

Jsou nějaké věkové kategorie?

Jsou tři věkové kategorie: dorost, junior, muži. Ale dělají to i šedesátiletí, sedmdesátiletí pánové. Je to úctyhodné. Já bych to chtěl dělat tak dlouho, jak mi to zdraví umožní. Zatím mě to baví, doufám, že v tom vydržím co nejdýl.

Je to nebezpečný sport?

Neřekl bych, že je to nebezpečné. Když máte trenéra a víte, co děláte, není to nebezpečné. Musíte k tomu přistupovat zodpovědně, dělat to rozumně. Samozřejmě ze začátku každý chce dělat další a další maximum, větší váhu, ale takhle to úplně nejde. Lepší je mít progres menší, ten začátek je podle mě nejdůležitější. Je to na delší trať.

Děláte i jiný sport?

Ne. Nemám na to čas, teď ještě se školou. Dřív jsem hrál fotbal a ping-pong. Fotbal jsem hrál dlouho. Ty dva sporty ale nejdou dohromady. Silový trojboj je o tom vyvinout maximální sílu, fotbal je o kondici.

Jak se vám dařilo na Evropském poháru univerzit, kde jste reprezentoval VŠTE?

Byla to velká zkušenost a úspěch svým způsobem taky. Po pandemii jsem potřeboval trochu nakopnout, byly to moje první mezinárodní závody, velká zkušenost. Dřep a tah se povedly, škoda toho bench-pressu. Myslím, že to bylo nakonec povedené, i když jsem čekal od sebe lepší výkony.

Mluvil jste o tom, že jste stresař…

Když jsem začínal, byl jsem velký stresař, ale pak jsem závodil dva tři roky v kuse a vyzávodil jsem se. Ale potom přišel covid, tak jsem rok a půl nezávodil, a to bylo pro mě těžký. Alfa a omega je před závody se dobře vyspat. Pokud dokážete spát 7, 8 hodin, jste na závody ready. Ale pokud nespíte, tak to ovlivní závody nejvíc. Důležité je sám sebe uklidnit, že do té přípravy jste dali všechno. Říct si, že to bude dobrý.

Proč jste si ke studiu vybral VŠTE?

Já jsem studoval v Budějovicích Střední průmyslovou školu stavební. Chtěl jsem jít dál, rozhodoval jsem se mezi VUT v Brně a VŠTE. Nakonec se mi do Brna nechtělo, chtěl jsem zůstat tady kvůli fitku, mám tam dobrý kolektiv.

Baví vás obor Pozemní stavby?

Celkově mě to baví. Občas s tím sportem je to těžké spojit, třeba výkresy, které jsou časově náročné. Hlavně kvůli tréninkům je to náročné. Závody u nás bývají o víkendech, takže to je v pohodě.

Co byste potom chtěl dělat?

Chtěl bych určitě pokračovat, dostat se na mezinárodní závody častěji, protože si myslím, že bych mohl něco předvést. Chtěl bych dostudovat školu, asi si udělat inženýra. A pracovně to vidím v nějaké projektové kanceláři, potom si možná nějakou vlastní založit, ale to je otázka času.

Máte i jiné koníčky?

Chodím na ryby. Ale to spíš jenom o víkendech. Máme chatu u Týna nad Vltavou. Je to dobré na pročištění hlavy.