Simona Kelemenová se jako první dívka připojila k Mighty Eagles a inspirovala i další studentky, aby přišly do týmu. Podle ní totiž Mighty Eagles rozhodně není jen pro profesionální hráče, právě naopak – přidat se může každý. A není to jen o hraní videoher, ale taky o společenských a deskových hrách, skvělé partě a společných akcích. Simča studuje bakalářský program Řízení lidských zdrojů.

V Mighty Eagles jsi jediná žena. Jaké to je? Hýčkají si tě kluci? 🙂

Teď už jediná nejsem, přidala se k nám Vladimíra (Valda). Když jsem byla jediná, tak si mě dost hýčkali, byla jsem taková trofej, že se se mnou někteří i chlubili, ale nebylo to zas tak zlé :-).

Jak probíhají vaše setkání?

Scházíme se párkrát do měsíce, někteří častěji. Pravidelně spolu hrajeme, třeba v rámci třech setkání týdně (virtuálních). Atmosféra je skvělá, přátelská, všichni si tam rozumíme, máme stejný koníček a stejný humor.

Jak jsi se do hraní dostala?

Ke gamingu jsem se dostala brzy, začala jsem v 7 letech, když mi mamka koupila počítač. Tam jsem hrála dětské hry, nějak mě to chytlo. Hrála jsem třeba hry od Disneyho (Aladin, Kačer Donald). Naštěstí jsem dokázala rozlišit čas, který jsem chtěla věnovat hraní, třeba při večerech jsem hrála a během dne ne. Mamka byla taky herní typ, i její tehdejší přítel, takže u nás byla herní atmosféra.

Potom jsem začala víc hrát, dostala jsem vlastní notebook no a asi v 17 letech jsem si koupila herní počítač. Tam už to šlo z kopce a trávila jsem u toho až moc času.

Máš nějaké oblíbené hry?

Mám jich víc. Teď jsem se zažrala do Valorantu. Hlavně mám ráda multi-player hry, které můžu hrát s více lidmi, třeba League of Legends. A ze sólových třeba Tomb Raidera.

Je to drahý koníček?

Každý to má jinak. Já jsem šetřivá a finančně jsem na tom nejhůř se skiny do těch her. Já moc nových her nekupuju, počkám si, až je nějaká zadarmo nebo ve slevě. V Mighty Eagles jsou to většinou hry zdarma. Nemáme žádnou hru, která by se vyloženě platila.

Účastníš se pravidelně turnajů?

Účastnila jsem se v prvním semestru hodně, teď jsem jeden vynechala, ale budu se v budoucnu účastnit více.

Potkala jsi na turnajích i další hráčky?

Nejsem si jistá, jestli tam hrála nějaká holka, nepoznám to z jejich přezdívek. Ale už je to docela normální, že holky hrajou, takže je velice pravděpodobné, že jsem nějakou potkala.

Kolik času věnuješ hraní?

Hraju denně a závisí to na tom, jak mám školu. Většinou tři hodiny denně.

Nebolí tě z toho hlava? Nebo záda?

Já se snažím sedět pohodlně a vzpřímeně, mám zapnutý režim na šetření očí atd., tak zatím žádné bolesti hlavy z toho nemám. Jenom když někdy hraju celý den 🙂 A někdy mě bolí zápěstí.

Máš i jiné zájmy?

Určitě. Celý život jsem se věnovala tancování, i soutěžně, doteď tancuju doma a v klubu, do kterého docházím. Tancuji street dance, spíš holčičí styly. Moje záliba je moje rodina a můj králík. To je moje láska. A potom japonština, kterou se učím.

Proč sis ke studiu vybrala VŠTE?

Bylo to celkem náhodné, protože jsem byla přihlášená na VOŠ hotelnictví a přemýšlela jsem, jestli je to ta cesta, kterou chci jít. Mám ráda hotely a hotelnictví obecně. Tak jsem si řekla, že to bude dobrý nápad, jít tam ze střední. Vymluvila mi to učitelka a doporučila mi tady na VŠTE Řízení lidských zdrojů. Všichni to tu chválili. Hlavně moje učitelka ze střední, která tady studovala, si pochvalovala zdejší spolky.

Třeba ESN, ve kterém se angažuješ… Co tam děláš?

Nemám žádnou funkci, starám se o svého Erasmáka z Madeiry, chodíme spolu na různé akce. Je to úžasný spolek, doporučila bych ho všem. Cením si na tom, že můžu poznat nové lidi nejen z Česka. A když do té země jedu, můžu se na ně obrátit.

Chtěla bys taky cestovat?

Určitě to plánuju. Snažím se získat povolení do Japonska, protože to je můj sen a hrozně bych tam chtěla. Do Japonska teď vůbec nemůžou turisti a prý tam nemáme partnerskou univerzitu. Takže vyčkám, jestli to nějak projde a vyřeší se to. Teď mi zrovna vyskočil Erasmus na Island, a to by mě taky lákalo. Mimo školní aktivity mě tam láká příroda, naprosto miluju tu jejich přírodu a slyšela jsem, že i lidi na Islandu jsou super.

Baví tě obor?

Já jsem se toho poprvé hodně bála, čekala jsem, že tam bude personalistika, psychologie. Ale v prvním semestru to byla hlavně ekonomika. Ale teď už máme psychologii, a to mě hodně baví. Pomohlo mi to vidět věci, které jsem o sobě ani nevěděla. I komunikační dovednosti mě baví.

Co potom chceš dělat?

Mám vysněnou práci: jelikož mě baví hotelnictví, tak bych chtěla být kritik hotelů. Zároveň studuju japonštinu, už 5 let a chtěla bych se jí věnovat i pracovně. Zatím bych nedokázala vést konverzaci, ale psát umím, není to zase tak těžké, chce to jen trénink.

Co bys chtěla říct závěrem?

Vím, že tady jsou lidi, kteří se Mighty Eagles bojí a myslí si, že to je hraní na pouze profesionální bázi. Ale opravdu není. Hrajeme si také jen tak, hrajeme se studenty třeba společenské hry. Ať se nikdo nebojí a připojí se k nám, protože se není čeho bát. Nabíráme pořád, nemáme omezenou kapacitu. Takže se klidně připojte.