Proč jste si vybral ke studiu ekonomický obor?

Táhne mě to tímhle směrem, se zaměřením na marketing. Věnuju se sociálním sítím, mám práci v marketingu. Přišlo mi to nejlepší i v rámci využití do budoucna.

Kde pracujete?

Ve společnosti Mixit, dělám jim sociální sítě a starám se o influencer marketing. 

Kdy jste začal s badmintonem?

Já jsem začal relativně pozdě, v 10 letech. Lepší je se učit začátky třeba od 6, od 7 let, kdy i většina hráčů začíná. Tím, že jsem měl dobré zázemí v klubu v Český Krumlov, dobré trenéry, tak jsem to zvládl. Dělal jsem tehdy současně i plavání a volejbal, ale badminton zvítězil.

Rodiče vás podporovali?

To je zajímavé. My nejsme vůbec sportovní rodina, takže já jsem taková výjimka, ale rodiče mě podporovali, bez nich byl nebyl tam, kde jsem.

Proč hrajete čtyřhru a jak to vzniklo?

Vyplynulo to ze situace v klubu, byla to nejlepší možnost, abychom hráli spolu. Já pro to mám fyzické dispozice a herními vlastnostmi mi je bližší čtyřhra. Míra je více univerzální hráč, hrál všechny tři disciplíny. Není to tak běžné, že ze stejného klubu jsou dva hráči na stejně vysoké úrovni. Máme velký věkový rozdíl mezi sebou (7 let), takže ty začátky byly relativně těžké, já jsem byl ještě dítě a on byl už dospělý hráč na mezinárodní úrovni, takže on byl tahoun naší dvojice, já jsem si postupně zvykal na jinou rychlost a úroveň. Spojení dávalo větší smysl, on je vysoký a dobře jsme se doplňovali na kurtu.

Oba chodíte i na stejnou školu, to je náhoda?

Není to úplně náhoda, protože zejména kvůli podpoře ze strany školy Míra přešel sem, škola mu umožnila studovat a zároveň sportovat. Já jsem se rozhodoval mezi více školami, ale viděl jsem, že tady jsou ty možnosti a bylo pro mě jednodušší se rozhodnout, že půjdu sem.

Jak probíhají tréninky?

Trénujeme každý den dvoufázově, jeden den v týdnu je většinou volný. Na kurtu jsem takřka každý den, máme 12-14 tréninkových fází týdně, je tam i posilovna, atletika, regenerace, bazén, sauna, fyzioterapie. Když je turnaj, obvykle půl týdne trénujeme a půl týdne hrajeme turnaj.

Nejste z toho unavený?

Někdy jsem unavený, ale ne všechny tréninky jsou na kurtu, je tam dost kondičního tréninku, různé fyzické aktivity, ale větší polovina je na kurtu. Najde se v roce pár týdnů, kdy mám volno.

Je to fyzicky náročné?

Řekl bych, že badminton je jeden z nejvíc fyzicky náročných sportů. Čtyřhra je hodně dynamická, badminton je rychlý a náročný sport, co se týče vytrvalosti.

Do kolika let se to dá hrát?

Každý hráč má vrchol jindy, asijští hráči dospívají o dost dřív, jsou zvyklí odmalička trénovat ve větších dávkách. Evropský hráč dospívá o něco později. Samozřejmě se to odvíjí i od zdraví a dalších okolností. Vím, že sport mě živit nebude, proto jsem rád, že studuji i pracuju na půl úvazku. Až přijde ten čas, věřím, že budu mít otevřené dveře jinde.

Jak dlouho to vy osobně ještě chcete dělat?

Trošku to záleží na Mírovi, kdy se rozhodne skončit, jelikož je ten starší z dvojice. V České republice hráčů na vrcholové úrovni tolik není, takže já věřím, že aspoň rok dva s Mírou hrát budeme a pak uvidím, jaké budou možnosti.

Jak trávíte „prázdniny“?

V tom je badminton taky specifický. Sezóna běží od ledna do prosince, turnaje jsou celý rok, turnajů je fakt hodně. Teď v létě máme pauzu od turnajů, ale je přípravné období na další část sezóny. Červenec a srpen máme přípravu a na konci srpna nás čeká MS v Japonsku, jeden z vrcholů sezóny. Pro nás je velký úspěch, že jsme se tam kvalifikovali, protože asijská dominance v badmintonu je opravdu silná, konkurence je obrovská. Chceme tam předvést co nejlepší výkon.

Jaké máte na MS šance?

Záleží hodně na losu, je tam 48 dvojic. Můžeme dostat ty nejlepší na světe, ale taky někoho rovnocenného.

Jste nervózní?

Těším se. Máme nějaká očekávání, ale je to odměna za tu práci, kterou do toho dáváme. Ale je to složité, protože řešíme, že tam mají ztížené podmínky kvůli covidu. Z letiště pojedeme rovnou do hotelu, tam nám udělají několik testů, budeme se zvlášť stravovat… Uvidíme.

Jste zvyklý cestovat bez rodičů?

Už jsem toho procestoval docela dost. Ve 14 letech jsem jel na měsíc do Indie trénovat. Věřím, že mi to pomohlo v té cestě. Každý to má jinak, já jsem vděčný rodičům, že mi to umožnili a finančně mě podporovali a důvěřovali mi. Trenér měl za mě odpovědnost jako za nezletilého.

Jak je to s financemi?

Klub nám všechno neplatí, ale máme velkou podporu, zejména v tréninkových podmínkách. Badminton není tak populární sport a není tolik finančně podporován. Dost si toho musíme platit sami.

Takže máte nějaké sponzory?

Dneska je to opravdu těžké, když nemáte kontakty, těžko vám někdo něco dá. Navíc sport není levná záležitost, můžu od sponzorů dostat plno produktů, ale já potřebuju peníze na cesty na turnaje. Když o někom vím, tak se s ním snažím domluvit. Teď jsem si našel cestu skrz sociální sítě, kde se prezentuji a mohu nabídnout partnerům prostor tam. Ale i pracuji. Téměř všechno to dávám do sportu, ale vidím, kam mě to až posunulo. Badminton mi dal neopakovatelné chvíle. Otevřel mi cestu do světa, naučil mě překonávat překážky, dal mi kázeň a také touhu pracovat na sobě každý dnem, abych byl co nejlepším sportovcem i člověkem co dokážu.