Co studujete na VŠTE?

Ekonomiku podnikání. Předtím jsem studoval obchodku a docela mě to bavilo a zajímalo, chtěl jsem se v tom rozvíjet a bylo mi to nejbližší. Ještě jsem přemýšlel nad pedákem, tělovýchovou a něco k tomu, asi jazyky, ale nakonec jsem si vybral VŠTE.

Jaké byly ty hlavní důvody?

Mám tady dost kamarádů, třeba z Black Dogs, protože v zimě hraju taky hokej. Ve škole jsem zjistil, že tu mám dost známých. Třeba protihráče z Tábora, s tím jsem se přátelil už předtím. Nebo spoluhráč, se kterým jsem byl v reprezentaci do 18 let.

Dělají se v reprezentaci testy, když chcete postoupit do vyšší věkové kategorie?

Teď už ano, za mě to ještě nebylo. Já jsem byl v reprezentaci do 19 let už v 16 letech. V roce 2018 v 18 letech jsem byl na Mistrovství světa v Kanadě nejmladší hráč v české reprezentaci.

Jak jste se tam dostal?

Vyšla mi sezona, takže jsem se dostal do nominace. Počítá se tam pálkařský průměr ze zápasů, kolikrát z 10 startů jste schopný odpálit, to je největší měřítko.

Proč ne baseball? Softball je trochu netradiční.

Hrál jsem dřív baseball v Praze, zároveň jsem hrál extraligu juniorů v softballe a softball mi přišel výkonnostně náročnější než baseball, takže jsem si ho vybral. Chtěl bych zkusit v budoucnu hrát baseball na Hluboké, ale v Ledenicích máme jenom softball.

Jaké jsou vaše největší úspěchy?

Loni jsem byl první rok v extralize a vyhráli jsme. Byl to můj první titul v životě a zároveň moje první sezona v extralize. Byl jsem na své pozici nejlepším hráčem v play-off i v nadstavbě. Ale pořád je to týmový sport, takže jde hlavně o výsledek. Mezi další úspěchy patří dvakrát mistr Evropy, druhé místo ze Supercupu (evropský pohár týmů), to je taky velký úspěch.

Máte nějaké nabídky ze zahraničí, když jste tak úspěšný?

Teď jsem se bavil po ME, že bych mohl jet hrát do Anglie. Ale je to pořád amatérský sport, takže to není, že bych za to dostával peníze. Chtěl jsem jet letos do Ameriky, ale jeli 3 moji spoluhráči, takže jsem nemohl jet, ale snad příští rok. Je to částečně hrazené od klubu. Hraju to proto, že mě to baví, ne že bych z toho mohl žít.

Kam jste ještě s týmem cestoval?

Minulý rok jsme byli s 23 v Argentině na soustředění a teď se čeká, jak to bude, jestli bude MS letos nebo příští rok. Posunulo se to, protože mělo být v Argentině, ale ta nedostala podporu od státu. V Argentině jsem byl podruhé, bylo to tam skvělé. Vždy se tam rád vracím, přišlo mi to zajímavější, co se týče kultury než Kanada, která je nám kulturou blízká. Ta Jižní Amerika je dost svá, jezdí tam třeba taxíky bez okýnek, bez dveří. Ale já jsem neměl špatnou zkušenost. Domluvil jsem se tam lámanou španělštinou, skoro nikdo tam anglicky neumí.

Proč jste začal hrát softbal?

Zkoušel jsem dost sportů, když jsem byl malý. Po fotbale, což mě fakt nebavilo, jsem se dostal k tomu, že jsem zašel v Ledenicích s babičkou na hřiště na ME softballu juniorů. Byl tam velký nábor dětí a já jsem se jediný přihlásil. Od té doby jsem tam přitáhl pár spolužáků ze základky. Hraju levé zadní pole nebo center. Mám docela dobrou úspěšnost v chytání, rád skáču pro míče, nejsem ten, co se bojí. Když to letí daleko, snažím se vždycky skočit, nemám strach. Už jsem se to naučil a mám odmala tu obětavost. Pamatuju si, že jsme měli soustředění na Hluboké, na trávě, když bylo mokro, nebylo co dělat, tak jsme skákali a slajdovali, a tak jsem se to naučil.

Jak často máte tréninky?

V Ledenicích trénink čtyřikrát týdně, když je zápasový týden. Chodíme ještě do Staky do posilovny, kde se nám trenéři věnují a je tam kondiční trenér nároďáku. Je to fajn, že je to přímo v Budějcích, ale třeba pro kluky z Břeclavi je nemožné sem dojet.

Stíháte to skloubit se školou?

Nemám individuál, ale stíhám to. Jdu do Staky třeba ráno, můžu si trénink udělat sám, softbalový tréninky máme odpoledne nebo večer. Takže to stíhám.

Jak dlouho se chcete sportu věnovat?

Co nejdéle to půjde a bude mě to bavit. Potom bych se chtěl věnovat sportu, zároveň mě docela baví to, co studuju, tak nějak to ideálně spojit, nebo podnikat ve sportovním sektoru.