Studentka 2. ročníku Pozemních staveb nás reprezentovala na MČR v silovém trojboji 2023, které proběhlo v sobotu 3. června v městské hale v Jablonci nad Nisou. Viktorie je ve sportovním klubu SKZlobr.

Proč sis vybrala VŠTE a pozemní stavby?

Bylo to nejblíž od Plzně, odkud pocházím a kde jsem nechtěla studovat, protože tam nebyl můj obor statika. Tady jsem měla hodně kamarádů, protože hodně spolužáků ze střední šlo taky do Budějovic. Spousta kamarádů, co studovali v Plzni, hned ten první rok odcházeli do Prahy nebo Budějovic. Říkalo se, že je to tady jednodušší, ale ten náš program určitě jednodušší není. Vždycky jsem chtěla od malička dělat něco ohledně staveb, třeba projektanta. Na střední jsem zjistila, že se mi víc líbí počítání, statika. Proto studuju zaměření nosné konstrukce. Je to i matika, ale víc se věnujeme fyzice a stavební mechanice.

Baví tě to?

Zatím jo. Teď jsem na praxi ve firmě STATIKA Jihočeská stavebně konstrukční kancelář s.r.o. České Budějovice, kde dělám svou budoucí práci, tak uvidíme. O jiné práci ani nepřemýšlím. Statiků tolik není, tak jsem si řekla, proč to nezkusit. Ve firmě mi nabídli, že tam můžu být přes léto nebo tam i dlouhodobě pracovat. Ale plánuju si založit vlastní firmu nebo převzít tátovu.

Co se ti na VŠTE líbí?

Líbí se mi třeba Grilovačky a že se škola snaží pořád zlepšovat. Super je Studentská unie, ne všude mají takový spolek. Já jsem ve Studentské unii a mám možnost jít na předsedu nebo místopředsedu. Ale pořád nevím, jestli to chci, protože to zabírá hodně čas a já se věnuju i sportu.

Kdy jsi začala se silovým trojbojem?

Začala jsem cvičit před rokem. Pořád jsem se snažila mít ideální postavu, nebo jsem to dělala pro zábavu. Ale pak jsem zjistila, že mě víc baví silový sport, protože jsem viděla, že dokážu zvednout víc než kluci. Je tam skvělá parta. I kdybych se sportem přestala, tak tu partu pořád mám. Ale čím víc to dělám, tím víc se do toho chci opřít.

Chystáš se na nějaké další závody?

Čekají mě závody ještě v září a pak až za rok. V září chci postoupit, abych mohla závodit v Evropě. Akademické MČR je jenom jednou za rok. Jenže před závody jsem byla nemocná a jela jsem na MČR ještě s teplotou. Navíc to bylo před zkouškovým, takže jsem byla nevyspalá.

Jak bys zhodnotila svůj výkon na MČR?

Zlepšila jsem se ve dřepech. Na závodech se nehraje na techniku, člověk se snaží zvednout, co jde. Aby ukázal, že se posunul dál. Já se chci postupně zlepšovat, nepotřebuju mít za rok medaili. Teď mám poslední možnost být mezi juniorkami, pak budu v kategorii ženy, kde se zvedají hodně velké váhy, třeba 170 kg na dřepu.

Jak to na závodech probíhá?

Nejprve se jdeme vážit. Když máš jinou váhu, než jsi uvedl před závodem, tak nezávodíš. Potom se ukazuje vybavení, musíš mít boty na dřepování, boty na mrtvý tah, speciální oblečení, pásek, ponožky, tričko…

To všechno sis kupovala sama?

Ano. Abych měla správné věci, investovala jsem do toho 15 tisíc.

Pak si řekneš, s jakou váhou začínáš, a to musíš zvednout v prvním ze tří pokusů, jinak nemůžeš pokračovat dál. Začíná se dřepem, tam člověk přijde, musí se podívat na rozhodčího, zvedne osu, stoupne si a nesmí se hýbat. Čeká, jestli mu to rozhodčí povolí, dřepne si a nesmí se hýbat. Pak pokračuje bench na stejný princip. Zvedne osu, položí si ji na prsa, musí počkat jednu dvě vteřiny, než rozhodčí řekne „Start“ – to je nejhorší, protože trénujeme jen nahoru a dolů. Netrénujeme položení osy na prsa, takže to je kritický okamžik. Pak zvednout, nahoře zase musíme počkat, než nám řeknou „Odložit“. Potom je mrtvý tah. Zvedne osu ze země, nesmí mít pokles ani hýbat nohama, musí mít propnutá kolena, než rozhodčí řekne „Položit“. Největší chyba je, když tu osu pustí, to se nesmí, musí se položit.

Můžeš si změnit zátěž?

Můžeš si zvolit, kolik si naložíš. Máme tři pokusy a mezi nimi si můžu naložit víc. Ale nesmím ubrat.

Celé to zní hodně náročně. Musíš mít silné ruce…

Na dřepech a na tazích se to zvedá nohama, ty mám hodně silné. To mám geneticky dané. Ruce moc silné nemám. Předtím jsem hrála maximálně volejbal, házenou, milovala jsem vždycky míčové sporty.

Ale ruce jdou vyposilovat, ne?

Určitě. Máme cviky na ramena, ruce, ale jde to pomalu. I jídlo musí být správné, mít dostatek bílkovin. Nejde o to, že člověk nesmí jíst sladké, ale má nastavené, kolik čeho má sníst (sacharidů, bílkovin, kalorií).

Kolik tedy v jednotlivých disciplínách zvedneš?

Na dřepu 100 kilo. Tři měsíce zpátky jsem měla jen 60. Hodně mi pomáhá SBD pás a boty.

Ne bench mám 47,5 kg. To je moje slabina.

Mrtvý tah 117,5 kg. Tam pořád bojuju s technikou.

Kde a jak trénuješ?

Chodím do BcrossGYM & CrossFit České Budějovice. Trénuju čtyřikrát týdně. Na každý trénink mám jednu disciplínu. A ten poslední trénink mám tři disciplíny naráz. Mám trenéra, který je taky student VŠTE, Marek Vávra. Učí, že i nervová soustava je hodně důležitá při tréninku. Je to o tom, jak to člověk má nastavené v hlavě. Marek má úplně jiné rozcvičky než jiní trenéři. Má i diagnostiku, kdy se snaží zjistit, v čem je přesně problém. Hodně mi to pomáhá. Díky tréninkovému plánu a trenérovi jsem se zlepšila, hlavně moje dřepy. Bez trenéra bych se neposouvala dál.

Nebojíš se zranění?

Bojím. Stává se to hodně často při dřepech. Zkoušela jsem zvednout 100 kilo a osa se mi srolovala dopředu přes hlavu, lekla jsem se a udělala jsem krok dopředu. Bála jsem se, jestli jsem si něco neudělala s kolenem. Taky neumím osu odhodit za sebe. Stává se, že se holkám osa zasekne za vlasy.

Co plánuješ dál?

Budu celé léto trénovat, ale taky chci hodně cestovat po Evropě. Řekla jsem si, že ten týden u moře mě nezabije. Jedeme do Řecka a pak další dovolená je až v září. Takže mezitím mám možnost trénovat. Ale ten týden odpočinku určitě tělu prospěje. A ještě si chci dělat otázky ke státnicím, které mám v lednu. A k tomu budu chodit do práce.

Školu reprezentuje taky Vojtěch Bula, který u nás studuje. Znáš se s ním?

Cvičíme spolu, potkáváme se v posilovně. On chodí ale do jiného fitness. Potkávám ho ve škole, máme společný jeden předmět, taky studuje Pozemní stavby. A potkáváme se na závodech. Celkově ale s klukama svoje úspěchy tolik nesdílím, spíš s holkama.

Jaká byla atmosféra na MČR?

Je to nepopsatelné. Já jsem tam jela s tím, že jsem znala jen lidi, se kterými jsem jela v autě. Ale tam se člověk seznámí s tolika lidmi a má takovou partu, že se navzájem podporujeme i potom. Lidi se hodně podporují, když jdou na třetí pokus. Je tam ticho a když to člověk začne zvedat, lidi začnou křičet a podporovat ho. A i když to nezvedne, jsou na něj pyšní, že to zkusil. To v ostatních sportech není.