Proč jste šel studovat na VŠTE?

Chtěl jsem studovat vysokou školu v Českých Budějovicích a potřeboval jsem, aby mi škola vyšla vstříc, co se týče fotbalu. Jihočeská univerzita neumožňovala individuální plán. Takže jsem si zvolil VŠTE. Nakonec však individuální plán nemám ani tady, mám dobrý rozvrh, takže to stíhám.

Co studujete a co byste chtěl potom dělat?

Studuju podnikovou ekonomiku. Navazuje to na moje středoškolské vzdělání, kde jsem studoval taky ekonomku. Potom bych chtěl jít do ekonomické sféry, sám pořádně ještě nevím. Zajímá mě marketing nebo PR. Myslím, že by mě to bavilo.

Kdy jste začal s fotbalem?

Už ve školce jsem chodil do fotbalového kroužku, kde jsem si fotbal oblíbil. Potom jsem šel na nábor do Dynama, od 6 let jsem v Dynamu zůstal až doteď. Poslední půlrok hostuju ve Spartaku Soběslav. Na jarní část ligy se vrátím zpátky do Soběslavi a doufám, že v létě bych se mohl prosadit někam výš než do divizního mužstva, někam do ligy.

Vyděláváte si fotbalem?

Ano. Moje příjmy z fotbalu skáčou docela hodně podle toho, jak se daří, jaké máme výsledky. Teď už se tím živím. Ale dokud studuju, bydlím s rodiči. Z peněz se snažím investovat.

Povězte nám něco o své fotbalové kariéře

Ze začátku to bylo hodně náročné, než se člověk dostane do velkého fotbalu, musí si projít těžkými začátky. Od 12 let jsme si našli pevné jádro v týmu, které vytrvalo do mladšího dorostu U16. Hráli jsme ligu s o rok staršími, docela jsme vyhrávali a drželi se v předních příčkách. Všimnul si mě agent a od 15 let jsem začal chytat celostátní ligu staršího dorostu, kde jsem strávil 4 rok. Což si myslím, že není nejlepší pro posun hráče. V 16 letech jsem poprvé nastoupl za A tým Dynama proti Příbrami, tam jsem dostal svou první smlouvu na 3 roky. Před začátkem Akademie SK Dynamo nebyla úroveň fotbalu v ČB na velké úrovni, pak se to všechno zvedlo, dostali jsme peníze, začalo se nám dařit. Ze začátku jsme neměli stabilní tým, nebyli jsme tak sehraní, potom přišel nový trenér a všechno se to zvedlo. V létě 2021 jsem přestoupil do dospělého fotbalu, kde se už mění ten styl hry, je to rychlejší, důraznější, a do toho týmu jsem se neprosadil. Odešel jsem na hostování do Soběslavi, kde se mi dařilo, i v kabině jsme si sedli. Na konci podzimní části jsem byl nejlepší hráč a na jaře věřím, že budu pokračovat.

Máte jako brankář odlišný trénink od ostatních hráčů? A jak vás oslovují?

Brankář, gólman. Teď přišel moravský trenér a říká mi „góloš“. Nevím, co to znamená, ale líbí se mi to 🙂 Mám úplně odlišný trénink, musím být ve všem nadstandardní, dobře hrát nohama, být rychlý, silný, flexibilní, pomáhat týmu. U brankářů také hodně záleží na výšce, což se ovlivnit nedá.

Vy jste naštěstí vysoký dost.

Čím vyšší, tím lepší. Ta brána je docela dlouhá a když se člověk potřebuje odrazit až nahoru, potřebuje rychlost a sílu. Cvičení mám v úterý ráno od 7 hodin – na rychlost, děláme posilovací cviky na stehna, na zadní řetězec, cvičíme výbušnou sílu a dynamickou sílu. Ve středu v 7 chodíme do posilovny, cvičíme horní část těla. Chodíme cvičit na bosu míč, i na atletiku a do gym centra jsme chodili, kde jsme dělali různé gymnastické prvky. Chtěli po mně, abych byl ladný, což jsem nepochopil, když mám skoro 2 metry a 90 kilo 🙂 A je to taky o mentálním zdraví člověka. Člověk musí vědět, jak odpočívat mentálně, jak být soustředěný, a zároveň nikdy nevypnout. Měl jsem dvakrát mentálního kouče, což mi moc nepomohlo. Ale jedna věc, kterou jsem si z toho vzal je, že bolest je jen stav mysli. Pokud to tedy není opravdu zranění, které by se mělo léčit.

Vy jste měl nějaká zranění?

Já jsem z těch zranění schytal skoro všechno: vykloubené prsty, zlomená ruka, vymknuté kotníky, natržené vazy, otřes mozku…to jsem to nabořil hlavou do tyče a začal jsem vidět rozmazaně, tak jsem o poločasu střídal. Seděl jsem na střídačce a začalo se mi chtít spát, tak jsem to řekl trenérovi. A trenér ke mně úplně v klidu přišel a řekl mi: „Neusínej. Když usneš, tak umřeš.“ (smích). A byl úplně v klidu. Tak jsem se snažil neusnout. Potom jsem jel do nemocnice a tam jsem byl dva dny na pozorování. To bylo nejhorší, protože mě každé tři hodiny kontrolovala sestřička a svítila mi do očí, i v noci.

Takže jste se z toho všeho dostal?

Ta lehčí zranění se musí léčit za pochodu, normálně hrajete a ono se to vstřebá. Teď se mi začíná dělat tenisový loket, už mám i špatnou rotátorovou manžetu, takže nemůžu moc hýbat ramenem. Doktor už mě chtěl poslat na operaci, ale to jsem nechtěl, šel jsem na rehabilitaci a teď už je to dobré. Už jsem s tím 4 roky objednaný na magnetickou rezonanci (smích).

Jaké je to ve školním týmu?

Parta skvělá, sedli jsme si, máme mezi sebou velmi dobré vztahy. A to, co máme mimo fotbal, se odráží na hřišti, hrajeme pěkný fotbal. Když jsme hráli proti Karlově univerzitě, soupeře jsme hodně potrápili. Doufám, že teď na to navážeme v příští sezóně.

Znáte se s některými hráči už z dřívějška?

Některé kluky už jsem znal, převážně jsem znal kluky z Budějovic. Když jsme sem přišli, už se nás 9-10 znalo.

A je pravda, že na tréninky chodí málo kluků? Nevadí vám to?

Já jsem zvyklý, že na tréninky chodilo málo kluků. Tréninky jsou sice povinné, ale někdo musel chodil do školy, do práce, léčily se zranění… Bylo to docela těžké období, ale teď nás zase trénuje dost.

Díváte se na fotbal v televizi?

Nedívám, nebaví mě to. A i v té bráně je to občas nuda 🙂