Proč jste si vybral svůj studijní obor?

Kromě sportu podnikám v oblasti elektrických longboardů. Založili jsme si s kamarádem vlastní značku Flash (na elektrické skateboardy) a nedávno jsme se spojili se značkou JetSurf, která je nejúspěšnějším celosvětovým prodejcem surfů s pohonem (elektrickým či benzínovým). Takže mě zajímá obor řízení lidských zdrojů, protože bych se chtěl zlepšit v těch odvětvích, ze kterých můžu při svém studium na VŠTE čerpat.

Co byste pak chtěl dělat?

Budu pokračovat v podnikání.

Dá se to skloubit se studiem a sportem?

Moc to nestíhám 🙂 Je to dost náročný. Ale rád bych studoval a reprezentoval VŠTE jako sportovec. Chtěl jsem reprezentovat na zimní univerziádě, kterou bohužel letos zrušili kvůli covidu. Na VŠTE se mi ale dostane velké podpory, co se týče individuálního přístupu. A tak bych chtěl i dalším novým studentům ukázat, že se to dá zvládnout – studium, sport i podnikání. Rozhodl jsem se, že to zkusím stíhat a uvidím, jak to půjde.

Takže neplánujete něco ze svých aktivit omezit?

Do budoucna budu muset ukončit sport, z důvodu věku 🙂 Ale školu bych rád dostudoval a rád bych pokračoval v podnikání.

Proč jste si zvolil zrovna lyžování?

Můj táta lyžoval a dovedl mě k tomu. On teda nebyl tak úspěšný jako já, protože neměl tolik možností, ale chtěl to přenést na mě a já jsem s ním do 18 let jezdil. Potom jsem se od něj odpojil a od té doby lyžuju sám. Protože v ČR je to hodně složité s jakoukoliv podporou sportu a konkrétně lyžování. Takže v rámci financí, protože ty nemáme zas tak velké, si táta přibral práci, abych to mohl dělat vrcholově. A já jezdím po celém světě po závodech sám. O to je to složitější, všechno si musím zařizovat sám, plánování závodů, tréninky přes léto, ubytování, závody, vařit si, odřídit dlouhé cesty… Ty dlouhé cesty jsou nejhorší, protože když po závodě musím řídit třeba 1000 kilometrů domů, je to hodně náročné. V posledních třech letech mi taky moc pomáhá moje přítelkyně, která taky dělala vrcholově sjezdové lyžování. Někdy jezdí se mnou, díky tomu se můžeme vystřídat v řízení a nemusím vařit. Je mojí velkou psychickou oporou.

Nemáte někoho, kdo by s vámi jezdil jako trenér?

Bohužel zadarmo to v dnešním světě nefunguje. Výsledky mám, ale nedostává se mi takové podpory, jakou bych potřeboval.

Takže ani jako reprezentanta vás lyžování neuživí?

Neuživí. Naopak – už jsem prolyžoval za celý život asi tak tři rodinné domy…

A jaká je tedy vaše motivace?

Hlavní motivace je ta, že rodiče mému lyžování obětovali 20 let. Opustili práce v Praze a vzali si na 25 let hypotéku na byt ve Špindlu. Odstěhovali se tam kvůli mně. Máma byla předtím v práci na vysoké pozici, ale odstěhovala se za námi a začala pracovat jako provozní. A táta tam odklízí sníh a spravuje objekty. Já teď už tím, že podnikám, a to podnikání je v Brně, tak jsem převážně zase v Praze. Ale rodiče už si tam vybudovali život a zůstali ve Špindlu.

Teď jsem čekala nějaký happy end…

Ten happy end je v tom, že mi to přineslo spoustu zkušeností a rozumím tomu celému koloběhu svazu a všem těm postupům okolo… umím si perfektně připravit lyže na nejvyšší úrovni, což bych neuměl, kdybych měl trenéra a servisáka. Většina lyžařů to neumí, protože od malička to za ně někdo dělá. Tím, že jsem porozuměl, jak to v českém lyžování chodí, jsem na základě toho začal řešit podnikání a mohu mít nějaké jistoty do budoucna. Tím pádem už jsem začal upouštět od sportu jako takového. Ale jak jsem na to nebyl tolik vázaný, tak mi to začalo jít ještě líp, což je vtipný, a ta motivace je teď v tom, že se na to nemůžu úplně vykašlat. Naopak chci dosahovat ještě lepších výsledků.

Do kolika byste chtěl lyžovat?

Teď je mi 25 a maximum, do kdy se dá vrcholově závodně lyžovat, je okolo 38 let, ale tak dlouho to neplánuju. Třeba ještě 3-4 roky bych se tomu chtěl věnovat naplno. Abych mohl reprezentovat VŠTE. To bych rád.

Máte nějaké sponzory?

Moc to nefunguje, protože to lyžování není úplně známý sport třeba jako fotbal nebo hokej. Nějaké možnosti tam jsou, ale přichází to z okruhu známých. Pokud nemáte kontakt na někoho známého, tak se ke sponzoringu nedostanete.

Nezačala se teď díky Ledecké média víc zajímat o lyžování?

Tím, že se objevily Ledecká a Dubovská, tak se ta situace trochu zlepšila pro svaz jako takový. Ale to, že by se zlepšila situace ve sponzorování daných sportovců, to tak není, nebo aspoň mě se to nedotklo. Pokud nemáte kontakt na někoho, kdo má peníze, tak se nikde nedohodnete. Mě to hrozně baví, naplňuje mě to, ale mrzí mě na tom to, že tomu já a moji nejbližší obětujeme celý svůj dosavadní život. Mám svoji vizi, jdu si za svým cílem, ale pokud nemám dostatek finančních prostředků, tak je mi to stejně k ničemu, protože bez peněz se na ten úplný vrchol nemáte možnost dostat.

Jsou vaše tréninky závislé na sněhu, nebo můžete trénovat i v létě?

V létě jezdíme na ledovce do Švýcarska (což je hodně drahé, takže jsem se tam mockrát nedostal, někdy to bývá placené reprezentací) nebo do Rakouska, Itálie. A jinak sezóna nám za celý rok ani nekončí, respektive máme měsíc po sezoně volno (duben nebo květen), ale jinak nonstop trénujeme. Tréninky jsou založené na co největší rozmanitosti, běhání, posilování, koordinace, dynamika, silové tréninky. V létě lyžujeme na ledovcích nebo v halách (třeba v Německu, v Norsku, v Nizozemsku nebo ve Francii).

Je sjezdové lyžování nebezpečné? Zranil jste se někdy?

Je to hodně nebezpečné. Musím zaklepat, ale mně se nic vážného zatím nestalo. Jednou jsem měl otřes mozku, ale jinak kolena a všechno drží.